Image

KOMUNIKAČNÍ PROSTŘEDKY
silnice, staré cesty, železnice, formani, pošta, telefon


Výběr ze zajímavostí zachycených obecním kronikářem panem učitelem Krčmářem
v jeho vlastivědném popisu pod názvem
Obec Pěčín v Orlických horách


Silnice

Staré cesty

Železnice

Formani


Pošta

Telefon



Silnice:
Image Návrat na úvodní stránku Image

Pěčín je důležiou křižovatkou silnic.
Nejstarší je okresní silnice vedoucí od helvíkovického mostu přes Kameničnou a Pěčín do Rokytnice.
Stavěna v r. 1854. Byla vždy hlavní dopravní cestou pro celé Rokynicko,
po ní braly se leckdy dlouhé řady povozů odvážejících bohatství našich hor do železniční stanice žamberské.
Vroubena po celé délce jeřáby láká za zimních dob hejna kvíčal, hejlů, brkoslavů a jiných sever. hostů, jímž  poskytuje sdostatek potravy. Dnes, kdy výrobky hor odvážejí se po lokální dráze z Rokytnice do Doudleb,
nahrazují těžké formanské vozy motorová kola a automobily, jichž zde denně projíždí veliké množství.
Parní stroj a benzínový motor zapudil zcela formanský vůz.
Silnice k Javornicí zbudována r.1906. Pozoruhodné jsou její hadovité serpentiny, pak pěkný  kamenný most přes Zdobnici, jenž je zbudován z kláštereckého pískovce a měří v rozpětí 16 m.  Postavena byla jako »nouzová silnice« nákladem země
a bývalého státu a stala se za krátko důležitou spojkou našeho kraje s největším a nejživějším tržštěm jeho Rychnovem.
Za 3 roky na to zřízena obcí odbočka k zastávce a brzy potom další  část od Urbanova hostince k hornímu konci  obce
(1909, 1921 a 1933).
Se stavbou  okresní silnice ke  Slatině započalo se r. 1915.
Tím umožnilo se přímé spojení s Německou Rybnou a Vamberkem.
Vybudováním silniční sítě stal se Pěčín důležitým centrem orlického Podhoří
a dosáhl pohodlného spojení nejen se Žamberkem a  Rokytnicí, ale i s Rychnovem a Vamberkem.
Schází ještě přímé spojení s Kunvaldem přes Suchou, čímž by se linie  Rychnov-Pěčín prodloužila přímou cestou
přes Kunvald až do Bartošovic, na hranice země.
V posledním roce vyměřena silnice od Okresního lomu k silnici rokytnické za účelem pohodlnějšího rozvážení štěrku.
Ke stavbě dosud nedošlo.

Staré cesty:
Image Návrat na úvodní stránku Image

Za starých  dob bylo  spojení Pěčína  s  okolními  městy a obcemi velice bídné.
K Rokytnici vedlo několik cest, z nichž jedna oddělovala se od obecní  cesty u dnešního  č. 13.,  spěla  Dolečky a po stráni nad Stříbrným potokem a pak vedle  obecních  drah a vedle  panských polí ke starému zámeckému  kostelu  v  Rokytnici.  Slatinská » silnice « vedla od slatinského kostela poblíž řeky, přes Pláň ke staré rychtě Pěčínské.
Stará obecní cesta šla od hradu v Suché k hornímu konci obce, přes obec a dále přes Javornici do Rychnova.
Jiná cesta vedla od hradu přes Vrchy k Hamernici.

Železnice:

Lokální dráha Doudleby-Vamberk-Rokytnice, probíhající také katastrem pěčínským, dokončena v r. 1906.
Podnikatelem stavby byl  Zd. Kruliš z Prahy. Tunel přes  100 m dlouhý  zbudoval Tumej Ermenegildo z Benátek. 
Proráží  táhlý  hřbet  vybíhající  z  Menclova  kopce  od lesa Březiny k potoku.
Před tunelem do zdi zasazena byla pamětní deska s textem českoněmeckým, hlásající, že zde zemský výbor král. Českého dobudoval tisící km svých drah. Deska odstraněna r. 1927.
Zastávka pěčínská nalézá  se stranou obce u Pasek.  R. 1908 rozšířena o druhou kolej a o dřevěnou čekárnu.
Je zde též výkladiště plných vagonů. Do Pěčína přiváží se hlavně uhlí, vápno, cement. cihly, umělá hnojiva, eternit a podob. 
Vyváží se  kámen, máslo, vejce,  brambory,  obilí, semínko jetelové, výrobky truhlářské a j.
Dráha vedena je od Vamberka romantickým údolím řeky Zdobnice, u Něm. Rybné proráží  výběžek starodávného hradiska tunelem 85 m dlouhým, spěje lesem ke Slatině a Pěčínu, kde přechází v údolí potoka, načež zahýbá se k Rokytnici.
Je necelých 20 km dlouhá a má  ráz  horský.
Vyhlížejíce z oken zvolna se šinoucího vlaku, můžeme se obdivovati vysokým opukovým neb žulovým skalám  zvedajícím se příkře hned od železničního příkopu nebo spadajícím do značné hloubky, až do vln dravé horské řeky.
Tu zase  mohutným násypům, jimiž  vyrovnány rokliny a skalní strže, jinde opět hlubokým průkopům v těch místech,
kde tunel zbudovati nebylo možno.  Jako had vine se dráha v  přečetných zatáčkách  po strmých stráních
a závratných  skalách, a vlak sbíhající po kolejích z dálky podobá se obrovskému krtku,
každé chvíle mizícímu za některou stěnou, v průkopu neb tunelu.
Drahou  touto  otevřen  přístup  široké  veřejnosti  naší  do  vnitra krásných hor Orlických, a počet turistů, navštěvujících nyní tento odlehlý koutek Čech, je rok od roku větší.
Rozmohl se též počet letních hostů, z nichž mnozí zvolili si Slatinu, Pěčín neb Rokytnici  za každoroční pobyt.

Image



Formani:
Image Návrat na úvodní stránku Image

V 18. a v 19. stol. bylo v Pěčíně dosti  formanů, 
kteří  s těžkými nákladními vozy zajížděli do Prahy, Pešti a hlavně do Vídně pro různé zboží.
Také Krakov a Lvov býval cílem našich formanů.
Zpátky přiváželi zase různé zboží potřebné v našich horách, zvláště kávu, cukr, látky a j.
Někteří formani byli i několik let na cestách, ponechávajíce starost v hospodářství domácím lidem.
Václav Kotlář, sedlák z čís. 62,  opustil rodinu  a grunt a s párem statných koní pustil se do širého světa.
Znelíbilo se mu » třít nouzi « a hladovětna gruntě. 
Políčka málo rodila, roboty byly tuhé, hladových krků přibývalo - rodina se množila.
Těžko říci, jak dlouho pobyl v cizině, kudy všudy jezdil, ale že se mu špatně nevedlo viděti z toho, že domů nespěchal.
Konečně se přece vrátil.  Přivítala jej  věrná manželka a hromádka dětí s pláčem a voláním : » Táto, máme hlad ! «
Kotlář vytáhl z opasku měšec naplněný zlatem a vzkřikl: » Tu máte, děti, dukáty, najezte se ! «
Manželka nakoupila, čeho bylo nejvíce třeba a ve statečku opět zavládla spokojenost.
Podobně jezdili světem Josef Zářecký z č. 145, jeho syn Jan Zářecký, Frant. Tobiška z č. 61, Jos. Divíšek z č. 82,
Petr z č. 13 a j. Formanili také sousedé z okolních obcí, ze Slatiny, Kameničné, Javornice atd.
Tak starý Žabka z  Kameničné č. 41  nejednou na cestách setkal se se Zářeckým z Pěčína í s jinými.
Zářecký se mu prý smával, že krmí koně slámou, zatím prý měl koně lepší než on.
Formanství zaniklo u nás, když se vystavěla dráha z Brna přes  Třebovou do Prahy, 
pak odbočka  severozápadní dráhy  z Mittelwaldu přes Hradec do Oseku.

Pošta:
Image Návrat na úvodní stránku Image

Ve starší době patřil Pěčín k poště rokytnické.
Poštovní posel docházel do Pěčína, často však svěřil dopisy již v Rokytnici něktré známé osobě z Pěčína
a ta je buď po školních  dětech  nebo  příležitě  po dospělých osobách na určené místo doručila.  
Stupňování nacionálních  požadavků  Němců mělo  za  následek, že Pěčín přidělen byl k poště v Žamberku,
odkud posel denně dopisy, časopisy i menší balíčky po vsí roznášel.  Těžší  zásilky  přivezl  poštovní omnibus,
který pravidelně ráno i večer k Rokytnici a hned zase zpět k Žamberku přes Pěčín jezdil.
Zastavoval u č. 84. Roku 1902 zřízena v Pěčíně  poštovna. U č. 84 převzal od postiliona naši, ve zvláštní tašce uloženou poštu zdejší poštovní, do téže brašny připravil místní  zásilky  a při  návratu  omnibusu  ji opět postiliónovi vrátil.
Poštovna umístěna nejprve  v č. 95, od l. dubna 1917 na čas v č. 35, pak opět v č. 95, kde je podnes.
Poštovní vůz ze Žamberka do Rokytnice a zpět jezdil až do 28. února 1918.
Pak přivážel poštu vlak a  náš  poštovní docházel pro ní na zastávku.

Telefon:

Telefon zřízen v Pěčíně zásluhou obecního úřadu a místní pojišťovny koní r. 1926.
Hovorna umístěna nejprve v č. 95 na poště, nyní je v obecní kanceláři v budově mlékárny.


Image Návrat na úvodní stránku Image
Image