Image

KULTURA A SPOLKOVÁ ČINNOST
divadlo, pěčínská kapela,
hasiči a tělovýchovná jednota Sokol


Výběr ze zajímavostí, zachycených obecním kronikářem panem učitelem Krčmářem
v jeho vlastivědném popisu pod názvem
Obec Pěčín v Orlických horách


Spolek Pokrok

Divadlo

Pěčínská kapela

Sbor dobrovolných hasičů

Tělocvičná jednota Sokol

Rybáři

Včelaři

Šachisté

Radioamatéři
a fotografové

Spořitelna

Pojišťovna koní
a hovězího dobytka

Mlékárna


Divadlo:
Image Návrat na úvodní stránku Image

Hostinec č. 190, dnes U Urbanů, vystavěl r. 1856 Kašpar Jedlička, rolník a tesař z č. 56 pro  svého  syna,  kupce. 
Krám  nalézal ze v bývalém malém lokále v jižní  části  budovy. 
Sál byl pronajat  Jansovi, který zde živnost hostinskou provozoval.
Divadlo začalo se hrát brzy po dostavění hostince.  Popud k tomu dali bratři Mayerové, nájemci  mlýna v Horní  Rokytnici.  Oba byli veselého  ducha a  poněvadž v  poněmčené  Rokytnici  neměli příležitosti k zábavě,
chodívali k Jansovům do Pěčína a usilovali zde o zřízení jeviště.
Pro myšlenku získali některé občany na př.  Josefa a Františka  Žabku, Šmatulu, bratry Krahulce a j. a dali se do díla. Tkadlec  Šklíba  zrobil potřebné plátno, malíř Umlauf z Kyšperka namaloval proměny a oponu a  hrálo  se. 
Oblíbené  hry  byly : »Pařížští hadrníci«,  »Loupežníci na Chlumu«,  »Hadrián z Římsu«, »Bibiána« atd.
Z herců vynikl Šmatula, bratří  Krahulcové  z č.  60,  jejích  sestra,  dále  Anna  Kodytková  a j.
Hráli též pohostinsky v Kameničné, Helvíkovicích,  na Letné u Vamberka, v Javornici a j.
Bratří Krahulcové prodali potom jeviště do Záchlumí, do  hostince J. Hynka,  a ve  hraní nastala u nás  přestávka
až do doby, kdy se do Pěčína do č. 84 přistěhoval A. Brkl z Kameničné.
Za manželku vzal si Matyldu  Vítkovou,  zřídili v č. 84,  hostinec  a  zde  umístili  divadelní jeviště, které bylo ze Záchlumí opět odkoupeno. Jeviště postaveno před každou hrou v horní částí šenkovny, v rohu u nově  přistavěného  pokojíka,
v němž byla ochotnická  šatna.  Ostatek  šenkovny zbyl pro návštěvníky  divadla. 
Režii  míval  farář  Hulata, oponu přemaloval učitel Juda. Byla na ní stará přízemní škola pěčínská a kostel. 
Činnost zahájena r. 1882 hrou »Ona mne miluje«. Dávány všeobecně tehdáž oblíbené hry : 
»Zlý duch  Lumpacivagabundus«,  »Kříž u potoka«,  »Mlynář a jeho dítě«, a »Sedlák křivopřísežník«, »Tatínkovy juchty«,  »Na rozcestí« atd. Napovědou byl učitel Juda. Z herců  vynikli  bratři  Josef a Rudolf  Žabka, Josef Slavík, Anna Slavíková,  Fr. Rošlapilová,  Fr. Režná,  Stejskal z mlýna Zdobnice, Fr. Janovec,  bratří Frant. A Konrád Rykr,  Václav Divíšek,  Antonín Rykr, Marie Urbanová, Anna Divíšková, Anna Žabková atd.  
Kolem. r. 1890  přestěhovali  jeviště  opět  do  č.  190.  Tvořilo se »Sdružení  ochotníků« a hrálo se  vždy o svátcích,
4 - 5 krát  do roka. Divadlo vedli místní učitelé, pak Karel Režný, který také maloval proměny.
V roce 1901 na popud učitele K. Rožka, přeměněno Sdružení ve spolek »Vrchlický« a pořízeno  stálé  jeviště, 
na  němž poprvé předvedena Vrchlického »Noc na Karlštejně«.
V  č.  190  »U Urbanů«  hrálo  se až  do r. 1925  a provedena zde značná řada  cenných  divadelních  představení
za řízení učitelů (Rožek. Beran, Krčmář, Krátký,) K. Režného, Frant. Divíška a j.
Značné oblibě těšily  se zvláště operety »Pražské švadlenky«,  »Zázračný eliksír«, »Kněžna Pepíčka«, »Z českých mlýnů«,  »Kráska ze Šumavy« atd., které většinou opakovány.  
Koncem r. 1924 spojili se ochotníci s tělocvičnou jednotou a s Fr. Rykrem
a spojenými silami vystavěli  si  nové středisko »U  Rykrů«  v č. 84.
Poprve provedena zde hra »Mlsáníčko«  od  F. X. Svobody dne 29. listopadu 1925
u příležitostí slavnostního otevření nového sálu.

Pěčínská kapela:
Image Návrat na úvodní stránku Image

Nepříznivé přírodní poměry a drsná horská poloha nutkaly obyvatelstvo naše odedávna ohlížeti se po  nějakém  zdroji  příjmů. který by mu alespoň poněkud usnadnil a zpříjemnil krušný život.
Takovým vedlejším zaměstnáním mnohých našich občanů byla odedávna hudba a v ní zvláště  vynikli 
někteří  členové  rodiny Slavíků z čp. 35.
František Slavík, otec pozdějšího ředitele kůru,  Karla Slavíka, byl znám jako výborný hudebník široko daleko.
Již za mladých let byl ještě s jinými našimi hudebníky členem kapely p. Ježka ze Žamberka. Kapela bývala zvána do různých  českých  měst  na  koncerty  a  bály a hrála v leckterém místě i několik  dní,  načež  putovala  dále. To trvalo po celý rok.
V letním období, v době lázeňské sezóny, najímána byla do Karlových Varů. Odtud přinášíval si  Slavík  slušný  peníz -
až 100 ušetřených zlatých. Když tak putovali od města k městu, měli od kapelníka přísně zakázáno šumařit,
ale ti mladší se přece někdy odtrhli a šli na lepší místa si zašumařit, což se jim vždy dobře vyplatilo. Poněvadž druzí hudebníci měli  doma  větší  hospodářství, nemohli se v létě hudbou zabývali,  chodíval tedy Slavík na  lázeňskou sezónu sám,
i když  byl již ženatý. Pak  sestavil  svou  vlastní  kapelu a chodil s ní daleko  široko po celém okolí. Slavíkova kapela hrávala v Žamberku, Kyšperku, Jablonném, Králíkách, též v okolních  větších  vesnicích  a  někdy zatoulala se i do Moravy,
ba snad až do Frýdku. Naši hudebníci chodili hrát též do Žamberka do zámku, jehož držitel byl velkým milovníkem hudby. Každé soboty konávaly se zde hudební zkoušky a koncerty, jež řídil tehdejší ředitel kůru  žamberského, učitel Pazourek.
Pří zkoušce dostal  každý  hudebník 1 libru chleba a 3 mázy piva, kromě toho za rok 2 sáhy dříví. Kapela čítala 36 mužů, hudebniny a nástroje obstarával sám svobodný pán Parish.
Později přistěhoval se do Rokytnice starší »regiments tambor« Veiss. Byl sem ustanoven za výpomocného učitele.
Ten zvěděl o dobrých hudebnících v Pěčíně, přišel s nimi  vyjednávat  a  sestavil  potom  novou kapelu rokytnickou
ze samých  dobrých  hudebníků  po  způsobu vojenském složenou. Všichni stali se pak členy  tamního  spolku  hasičského,
a byla to kapela hasičská. I tato chodila hrát daleko až  do  Pruska,  kde  pořádala  koncerty a různé zábavy. Cestu konala povozem.  Čítala  28 mužů. Kroj měli dle vzoru vojenského. Blůzu černé barvy, s červenými výložkami a s lyrou,
kalhoty černé, tvrdý klobouk s bílým peřím. Kapelník Veiss vyučoval doma též hudbě  a  měl  mnoho žáků. 
Ke konci školního roku pořádal vždy se žáky koncert, který býval obecenstvem hojně navštíven.
Pokud se týče kostelní hudby v Pěčíně,  dávaly  se v této době o svátcích o »hrubé« velké figurální mše od starých skladatelů s nástroji smyčcovými i dechovými. Později byl ředitelem  kůru zdejšího Josef Michalička, výpomocný učitel v č. 190.
Hudebníci chodili též na svatby. Rozumí se, že hudba byla brána i na slavnostnější pohřby.
Když se v Rokytnici slavilo odhalení sochy cís. Josefa II, zúčastnili se i naši hudebníci.
Farář Hulata pěčínskou kapelu za to vypeskoval.
Zakázal  pak  občanstvu  hráti  hudbu  na  pohřby. Hudebníci,  aby se revanchovali,  nešli  opět  účinkovat  na hrubou mši, což bylo pro regenschoriho osudné. Nezbylo, než konflikt smírem urovnati a opět šlo vše starými kolejemi.
           Syn Františka Slavíka, Karel, je také výborným hudebníkem, ovládajícím téměř všechny hudební nástroje.
Již jako třináctiletý hoch a učeň kapelníka Veisse při školní slavnosti v Rokytnici hrál variace na křídlovku
a sklidil pěkný úspěch. Některá čísla musil až třikrát opakovat.
Později stal se ředitelem kůru v Pěčíně a vychoval celou novější hudební generací. Dle vyprávění starých lidí  byl jíž praděd  dnešního Karla Slavíka výborným houslistou.
Kovářská rodina Slavíků přistěhovala se do Pěčína ze Zmrsku u Vys. Mýta a koupila zde chalupu č. 35.
Když šel onen praděd Slavík do kostela s houslemi, říkávali tehdejší občané :
Starý kovář nese housle, dnes bude slavná mše.

Sbor dobrovolných hasičů:
Image Návrat na úvodní stránku Image

Sbor dobrovolných hasičů ustaven zásluhou  řídícího učitele Josefa Berana dne 25. října 1891.
Nutnost jeho propagována jíž několik let před tím na schůzích spolku »Pokrok«.
Dnes má sbor dvouproudovou starou stříkačku, několik malých stříkaček ručních a četný jiný materiál k hašení.
R. 1928 přistavěn ke zbrojovně nový 14 m vysoký stožár, motorová stříkačka zakoupena r. 1931 za obnos 45.000 Kč.

Image
Pěčínští hasiči

Tělocvičná jednota Sokol:Image Návrat na úvodní stránku Image

Po převratě, dne 11. V. 1919, vznikla tělocvičná jednota Sokol,
která nejprve byla pobočkou jednoty v Žamberku, pak se r. 1923  osamostatnila.
Původně měla středisko své v hostinci »U dráhy«, nyní má útulek »U Rykrů«.
Soustředila  v  řadách  svých  bratry  i sestry z Přímu i z Rokytnice, než se zde  utvořila  pobočka s vlastní  správou. 
Tělocvičná jednota naše zajistila si též pěkné letní hříště na  obecním  pozemku u mlékárny.

Image
Tělocvična Sokola - 1936
v sále hostince "U Rykrů"

Image
Letní hřiště - 1936
na obecním pozemku před mlékárnou


Image
Tyršova škola v Praze - čtvrtý z leva pěčínský gymnasta Karel Jedlička



Image Návrat na úvodní stránku Image
Image