Image

VÝZNAMNÍ UMĚLCI
malíři a sochaři - místní i hostující


Výběr ze zajímavostí, zachycených obecním kronikářem panem učitelem Janem Krčmářem
v jeho vlastivědném popisu pod názvem
Obec Pěčín v Orlických horách
a z publikací, textů a fotografií
Městského muzea v Žamberkuvýtvarníka a fotografa Jiřího Šulce z Vamberka
věnovaných životu a dílu malíře Jana Trampoty


Malíři a sochaři
mistní i hostující
Kronikář Krčmář

Jan Trampota
životopisná data
Internet, Orl.galerie, Městské muzeum Žbk.

Jan Trampota
umělcovo dílo
Městské muzeum Žbk.

Jan Trampota
galerie fotografií
Jiří Šulc Vamberk



Malíři a sochaři:
Image Návrat na úvodní stránku Image

Krásné partie  pěčínské, naše chaloupky,  návrší,  stráně,  mistrným štětcem zachytili a zvěčnili  malíři 
Otakar Nejedlý,  František Horký,  Jan Trampota a Lenhart.
Otakar Nejedlý a František Horký
dleli v Pěčíně v několika letních obdobích.
Jan Trampota
zvolil si je za stálé letní  sídlo, srostl s naší dědinou a jejím lidem.
Jeho veliká, pestrými barvami hýřící plátna rozletěla se širým světem a přispěla k poznání Pěčína i daleko za hranicemi státu.
Vedle těchto Mistrů malířů  zvěčňovali příležitostně krásy Pěčína ještě mnozí jiní, na př.:
Vojtěch Sedláček, Jan Slavíček, Václav Špála, Sedloň, Štolovský, Alois Krčmář s chotí Inkou,
bratři Leoš a Jožka Kubíčkovi, Kremlička atd.

V nejnovější době maloval  naše chaloupky profesor Kolínský, který vždy v letním období s rodinou u nás přebýval.
Sochař Dvořák
stvořil zde za  svého  pobytu  několik prací plných měkkosti a krásných linií.


Malíř Jan Trampota
Image Návrat na úvodní stránku Image

Trampota na internetu:
Diderot - internetová adresa : http://search.diderot.cz/?q=Trampota

Image



Orlická galerie v Rychnově nad Kněžnou:
Image



Životní cesta:
Image Návrat na úvodní stránku Image

Image



Jan Trampota pochází z pěti dětí žižkovského obuvníka Jana Trampoty a jeho manželky Vendelíny Trampotové.
Narodil se v Praze 21. května  1889.
V  roce 1910 se celá rodina kromě Jana odstěhovala do Ameriky.
V letech 1907 až 1909 studoval na Uměleckoprůmyslově škole u profesora Dítěte a večerní akt u profesora Preislera. Předtím se vyučil zahradníkem.
V r. 1913 byl přijat do SVU Mánes a účastnil se společných  výstav i v zahraničí.
V r. 1915 pobýval společně s přítelem sochařem Josefem Kubíčkem a O. Nejedlým
v Nové Vsi u Chotěboře u mecenášky J. Mixově-Šťastné.
V letech 1916 až 1918 bojoval na jižní frontě, pobyl v Salcburku, Bergheimu a později v Novu Ledu, Fondu a Male.
V  roce 1918  jej  pozval sochař Kubíček k sobě do Nových Hradů u Vysokého Mýta
a společně  v dubnu  1919 vystavovali v Praze. Byla to  jeho  první souborná výstava.
V roce 1921 se oženil  a narodil se mu syn Vratislav.
V tomto roce jej pozval Josef Kubíček do svého rodiště Slatiny nad Zdobnici.
Roku 1922 navštívil  Slovensko a Uherské Hradiště, kde vzniklo několik obrazů a řada kreseb.
V roce 1923 se usídlil v Pěčíně u Žamberka, kde zůstal až do konce života.

V dubnu 1927 se konala druhá Trampotova souborná výstava v Mánesu a téhož roku v Hradci Králové.
V r. 1928 mu umírá manželka. V roce 1929 opět vystavuje v Hradci Králově.
V letech 1930 - 1931 pobyl společně s přítelem Rudolfem Kremličkou ve Francii a oblíbil si normandský Etretat.
V květnu a červnu vystavuje na páté souborné výstavě v Praze v Mánesu výběr obrazů z Normandie.
Vrací se  již natrvalo do Pěčína, uzavřen do soukromí.

Roku 1939 začala kritická fáze malířovy choroby. 
Vznikají  vrcholná díla  druhého  pěčínského  období, maluje  zátiší,  která zůstala již nedokončená
.
Zemřel 19. října 1942 v Poděbradech.

Malíř Jan Trampota
Umělcovo dílo:

Image Návrat na úvodní stránku Image

Image



K malířskému dílu Jana Trampoty se budeme s obdivem vždy znovu vracet, kdykoliv bude třeba připomenout největší postavy české krajinomalby a zakladatele moderního českého výtvarného umění.
Je to dílo velkolepé svou výtvarnou hodnotou, ojedinělé svou čistotou řádu a harmonie, ryzí svou morální podstatou.
Od svého vstupu na veřejnost těsně před první světovou válkou patřil k mladým umělcům nové generace,
kteří měli odvahu zabývat se otázkami tvorby, zápasit o nový výtvarný názor a umělecké vyjádření.
V této bouřlivé a silnými vlivy překypující době se formoval talent a osobnost Jana Trampoty,
aniž by se některému názoru jednoznačně poddal, ale naopak se rozvíjel k přísné věcnosti a objektivitě. 
Nadán trpělivostí zděděnou  snad  po generacích dělnických předků hledal a našel místo i další cestu v umění
složitou a přesto jednoznačnou až k vrcholům své tvorby v závěru života.
Jan Trampota  byl  rozeným  krajinářem,  i  když bezprostřední  znalost života jej v počátcích často vedla k pracím figurálním. Ještě v období války převládne načas figurální kresba.
Avšak i v těchto studiích, pracovaných většinou pastely, uhlem a křídou, navazuje na výsledky své práce z dřívějších let
a pokouší se o konstrukci prostoru a plastičnost tvarů malířskými prostředky.
Však už tehdy má za sebou krátké, ale šťastné a plodné období malířských zkušeností z Nové Vsi u Chotěboře s trvale oblíbenými  náměty stromů a pohledů do kraje konstruovanými s jednoduchostí, střídmostí jenom vzdáleně připomínající kubistické pokusy z počátku tvorby před první světovou válkou.
Poválečné období Trampotových krajin z Nových Hradů se oprošťuje od zbytků stylizace. Umělec si vybírá prosté
a jednoduché náměty a dává rozsvítit barevným tónům ve větších plochách.
Objevují se práce barevným pastelem a krystalizuje umělcův vztah ke krajině oproštěný od náladovosti,
ale i kompozičních spekulací. Otvírá se mu cesta k pravdě a podstatě skutečnosti
a její přirozené kráse bez náladového naturalismu i bez světelných ilusí barevné hry.
Barvu spojuje s tvarem, uchvácen  harmonií  přírodního řádu, hledá a objevuje v něm stavebnost a kompozici české krajiny.
Krajina v okolí Slatiny nad Zdobnicí a potom stráně a masívy stromů, podhorské chalupy pod  korunami jasanů a  lip, olší buků a jabloní v Pěčíně se stávají pro umělce zemí zaslíbenou.
První  pěčínské období, končící smrtí v rodině a drtivým osamocením,
je zároveň prvním vrcholem autorovy tvorby
.
Končí rozměrnými monumentálními krajinami stavěnými se zodpovědností dosavadního díla i zvládnuté techniky.
Dva roky umělcovy práce na pobřeží Normandie v Etretatu i hluboké zážitky ze setkání s uměleckými díly
ve francouzských galeriích v něm posílily vědomí umělce a potvrdily správnost cesty.
Proto jsou Trampotovy obrazy i studie z pobřežní krajiny nedílnou součástí tvůrčí osobitosti a představují vcelku uzavřený cyklus, v němž umělec zůstal věren sám sobě. I zde opakoval několikrát stejný námět, aby se ponořil do hloubky
jeho podstaty, odhalil vnitřní zákonitostí tvarů bez bizarní malebnosti, zato plný monumentality a barevné čistoty.
S nadšením připravil soubor obrazů z Normandie k výstavě v Praze, ale kritikou pražského prostředí byly nepochopeny. 
Malíř se natrvalo vrátil do pěčínského  soukromí.
Divukrásná a mocná přímořská příroda byla pro něho objevným zážitkem, ale zároveň zkouškou, že dovede zvládnout přírodní skutečnost v její nesrovnatelné - pro českého malíře nové působivosti stejně dokonale
a navíc s bohatší formou a pravdivějším vyjádřením obohaceným zkušeností domova.
S  horečnatým  a  nadlidským vypětím  koncipuje nové a  nové obrazy z Pěčína a Orlických hor.
Se sebevědomím zvládnuté formy, s klasickou jasností výtvarného projevu vytváří obraz české krajiny,
který je ojedinělým výsledkem tvůrčího úsilí.
Naplněn touhou po harmonii přírodního celku staví ve tvarech i plastickém působení barev rozměrné obrazy,
z nichž mnohé zůstaly nedokončeny jenom proto, že se podle umělcova soudu nezdařily třeba jen v maličkých detailech.
V posledních dílech Trampotova  života  dochází  k  určitému  uvolnění  vázanosti  barvy  na plastiku tvaru.
Umisťuje barevný tón podle kompozice v ploše obrazu a v prostoru krajiny jako svébytnou,
tvaru rovnocennou součást řešení celku. 
Jan  Trampota, jehož obrazy vznikají  mnohdy tak osamoceně, patří k nejlepším krajinám naší i evropské malby,
nemůže být zapomenut. Celým životem zůstal věren svému vyznání:
"Člověk se smyslem pro krásu má cit, a v kráse jsou proporce; tudíž musí  být i moudrý a hoden víry."

Vladimír Řeřucha


Vzpomíná umělcův syn malíř Vratislav Trampota:

Celoživotní  láskou Jana Trampoty byly stromy ve všech  proměnách  a  ročních obdobích. 
Snad  to bylo dáno tím, že jeho rodiče rozhodli, aby se učil zahradníkem. 
Mělo to nepochybně vliv na velikou jeho lásku ke stromům a přírodě.
Stromy se staly také hlavní náplní jeho obrazů. Dávaly mu možnosti ke stavebnosti a pevné obrazové konstrukci
a staly se velikou tvůrčí oporou k realizaci  myšlenkových záměrů jeho tvorby.
Protože mu šlo o básnické projevy výtvarnou řečí, byla zde nutná osnova pro řád a  kompozici,  aby  všechny  výrazové  nápady  byly spojeny v ucelený a přesvědčivý projev české krajiny zdůrazněné osobitou technickou dokonalostí,
která  vyrostla  na mnohých  variantách  motivů  krajin se stromy.
Otec pokládal  stromy za  něco vznešeného,  posvátného  a vždy se  o  ně zajímal  s  nevšední  úctou  a obdivem.
Viděl ve stromech zdroj života a plodnosti, přežití všech historií, katastrof a strázní, ochrance životního prostředí,
slastný oddech temných stínů v  žáru  letního  slunce  a  věčnou  ozdobu  bohatého parku naší překrásné krajiny.
Proto se staly stromy pro otce nepostradatelnými a ve vývoji své tvorby plně využíval jejich kmenů a větví pro vertikály
a horizontály ve skladbě  svých  obrazů.  Stromy  byly nejen jeho velikou  láskou,  ale  i  nutnou potřebou.
Čím  více  pronikal  do  tajemství  jejich  života,  tím větší bral na sebe malířské úkoly
a tím více usiloval  oslavit  jejich  význam  a  oduševnělost  pro  děj a životnost zážitků.
Nejsou mu nikdy jenom dekorací  obrazu. Symbolizují touhu  a víru v život.
Vracím se ve vzpomínkách až do svého dětství a pamatuji se, jak v letech 1925 až 1926 byl v usedlosti Ferdinanda Hůlky
v Pěčíně mohutný rozložitý javor, jehož koruna ve větru působila škody na stavení.
Kořeny vyvracely zdivo a docházelo k praskání skleněných tabulek v oknech.
Aby Hůlkovi javor neskáceli, platil otec pravidelně zasklívání oken. Strom tím  zachránil. 
Podobně  se  mu  podařilo  uchránit ve Slatině nad Zdobnicí starou lípu, kterou vlastník dával do místní dražby,
aby získal peníze za dřevo. Otec lípu koupil a zachráněný strom se objevil  několikrát v dalších letech na jeho obrazech.
Svůj vztah ke stromům vyjádřil také tím, že mnohá  svá díla nazval  jejich jmény a nebo  jmény majitelů horských stavení,
na příklad "Petrův jasan", "Jabloň a lípa", "Dub v krajině", "Jabloň v zimě".
Obraz "Pěčín v květu" byl také jako prvý v roce 1927 zakoupen Národní galerií v Praze.

Vzpomínám-li  na Trampotovy stromy; navracím se současně  do  svých  učednických  let  u  svého  otce.
Otec si zásadně nepřál, abych se stal malířem, neboť  měl  na  paměti  svá  těžká  průkopnická  léta v mládí
a své umělecké začátky a proto, mohu-li to tak říci, musel jsem  kreslit z trestu - a stromy !
Na příklad pohled z okna v Pěčíně na starou třešeň  "ptáčnici“, která  mela  neobyčejně  kresebně  rozrostlou korun větvoví, takže to byl portrét stromu se všemi přednostmi a detaily.
Tak byly tedy stromy mými prvními modely pro kresbu a to nesporně vynikajícími.
"Strom se musí kreslit tak, jak roste. To jest od země k obloze!"
To byla otcova zásadní pravda.
Totéž platilo o větvích, že rostou od kmene a dále od hlavních větví. Proto se musí také tak kreslit od  hlavní větve,
jak roste,  a nikoliv k ní.  Když jsem kreslil  jinak, byl tu hned pohlavek a nějaké to přízvisko.
Ve svých poučeních byl otec zásadový a nesmlouvavý. A co mě mohl  ze svého řemesla přes své narušené zdraví naučit,
to mě naučil. S  láskou a obdivem, a vděčně vzpomínám na ty doby učení - mučení.
Otec mě také v rozhovorech o významu stromů upozornil na dílo českého vynálezce Prokopa Diviše, rodáka z  Helvíkovic 
u Žamberka.  Divišův bleskosvod je větévnatě rozvrstven jako strom, který chrání jeho dosud zachovaný rodný domek.
Byly to právě stromy na Žofíně v roce 1915, na jejichž  kresbách 
začal  mladý  Jan  Trampota formovat svou tvůrčí osobnost.
Přinesly mu také prvá veřejná uznání  malířské tvorby.
 
Bohatství  stromoví  Žofínského ostrova vybízelo k vytváření ornamentiky obrazů  Jana  Trampoty,  která  sehrála  tak  význačnou úlohu v jeho budoucí tvorbě, pro jeho budoucí  osobitý sloh,
který nebyl  odvozen v té době od módních francouzských a jiných vzorů.
Otec sám hledal  a objevoval své výtvarné možnosti  svým talentem v bohatství naší krajiny, v její členitosti a tvarové rozmanitosti. Na těchto osobitých skladbách založil i techniku s důkladností až vědeckou, neboť věděl, že umění je nejen umět, ale také vědět. A to znamená také vládnout dokonale výtvarnými  pomůckami  tak,
aby  mohl plně přenášet své pocity,  vjemy a myšlenky do výtvarné podoby.
Přitom  mu nešlo vůbec o tak zvané zpodobňování, protože mu chybí oduševnění, životnost a děj věci.
Nechtěl být a nebyl malířem turistou a reportérem, ale dramatikem a básníkem skutečnosti.
Musel naplnit své výrazové prostředky,  sloh  i  styl,  které  vyžadovaly  hluboké znalosti řemesla a techniky
- této druhé jeho lásky.
Otec ve svém promrzlém pražském ateliéru nejen truhlařil, ale vyráběl a vařil si sám olejové pastely,
když je západní firmy přestaly k nám dodávat.
Měl s nimi mnoho obrazů rozmalovaných a když je chtěl  dokončit,
musel  i  na pastely  sestavit recepturu  a sám je ze svých forem vytlačit. Jeho pastely dodnes používám.
Léta jsem byl účasten otcova výtvarného díla, počínaje  přípravou  materiálů  i  nátěrů  pláten,  Musím vzpomenout,
jak jsem na čerstvě posečenou  louku rozprostírali  připravená plátna. Každoročně to bylo asi na sto obrazů,
to jest kolem osmdesáti čtverečných metrů v různých podkladových odstínech podle jeho představ o budoucí tvorbě.
To vše ve mně zanechalo  mnoho  touhy  po  dalším zvídání 
v  možnostech novodobé tvorby a pro celý život zůstalo jako
odpovědnost z dědictví po velikém českém krajináři Janu Trampotovi. 

Hradec Králové, leden 1975


Malíř Jan Trampota
Galerie obrazů:

Image Návrat na úvodní stránku Image

Image

Image

Image

PĚČÍNSKÝ KOSTELÍK - 1934
olej, plátno - 93 x 115 cm

U ŠKOLY V PĚČÍNĚ - 1926
olej, plátno - 54 x 79 cm

ÚVOZ NAD SLAVÍKOVÝMI
olej, plátno - 98 x 115 cm



Image

Image

Image

PETROVO STAVENÍ - 1927
olej, plátno - 115 x 126 cm

PETRŮV JASAN
olej, plátno - 70 x 74,5 cm

STRÁŇ
olej, plátno - 93 x 115 cm



Image

Image

Image

KVETOUCÍ STRÁŇ
olej, plátno - 94 x 115 cm

PĚČÍN - JAVOR V KVĚTU - 1922/23
křídový pastel - 48 x 64 cm

JABLOŇ A LÍPA - 1936
olejový pastel - 101 x 141 cm



Image

Image

Image

ORLICKÉ HORY VE SLUNCI
olej, plátno - 99 x 140 cm

KOSTEL VE SLATINĚ
olej, plátno - 96,5 x 81 cm

ROKYTNICKÁ KAPLE
olej, plátno - 95 x 116 cm



Image

Image

Image

HLAVA VOJÁKA - 1914/16
uhel

HUMNA V NOVÝCH HRADECH - 1915
olej, plátno - 70 x 96 cm

JABLOŇ V NOVÉ VSI - 1915
olej, plátno - 116 x 138 cm



Image

Image

Image

PARK V NOVÉ VSI - 1915
olej, karton - 102 x 72 cm

ULIČKA V CHOTĚBOŘI - 1915
křída - 42 x 58 cm

U OLŠAN - 1915
francouzská křída - 45 x 61 cm



Image

Image

Image

KRESBA Z FRONTY - 1916
křída

RODINA V KRAJINĚ - 1918
olej, plátno - 46 x 32 cm

KOSTEL V NOVÝCH HRADECH - 1920
olej, plátno - 60 x 73 cm



Image

Image

Image

PODZIM VE SLATINĚ - 1921
olej, plátno - 73 x 101 cm

STUDIE OBLOHY - 1922
olej, lepenka - 39,5 x 34,5 cm

DUB V KRAJINĚ - 1935
olej, plátno - 80 x 115 cm



Image

Image

Image

JABLOŇ - 1936
olej, plátno - 90 x 115 cm

BŘEZNOVÝ SNÍH - 1937
olej, plátno

RŮŽOVÁ ZIMA - 1940
olej, plátno - 87 x 105 cm



Výstavy:

V roce 1943 se uskutečnila v Mánesu Trampotova dosud největší výstava.
V roce 1948 v únoru a březnu výstava v Brně.
V září a říjnu 1958 v Hradci Králové.
1958-1959 v prosinci a lednu v Domě umění v Brně.
V dubnu 1959 nedožitým  sedmdesátinám  desátá  souborná výstava v Praze.
V září 1959 vystavila Krajská galerie v Ostravě výbor z Trampotova životního díla.
V březnu až květnu 1960 Galerie  uměni  v  Karlových  Varech. 
V  roce  1965 výstava v museu v Děčíně.
Listopad a prosinec 1965 Jan  a Vratislav Trampotové v Městské galerii ve Vysokém Mýtě.
V květnu až červenci 1968 výstava v Oblastní galerii výtvarného uměni v Gottwaldově.
V roce 1971 výstava kreseb Jana Trampoty ve Středočeské galerii v Praze.
V listopadu 1975 až v lednu 1976 souborná výstava méněznámých obrazů a kreseb ve Východočeské galerii Pardubice.
V březnu 1976 v galerii Vincence Kramáře v Praze.



Image Návrat na úvodní stránku Image
Image