Image

OSÍDLENÍ
založení obce v nejstarší době
hradiště v Suché, pověsti o hradě v Suché


Výběr ze zajímavostí zachycených obecním kronikářem panem učitelem Krčmářem
v jeho vlastivědném popisu pod názvem
Obec Pěčín v Orlických horách


Nejstarší doba

Hradiště v Suché

Pověsti o hradě
v Suché

Založení Pěčína
pány z Rychnova

 

Pěčín za Pernštejnů
a dalších pánů

Pověst vztahující se
k zničení Pěčína

 


Nejstarší doba:
Image Návrat na úvodní stránku Image

Ojedinělá sídla na  katastru obce Pěčína  musela se vyskytovali již v prastaré době.
Svědčí o tom nálezy dvou krásných bronzových náramků, z nichž menší, čárkovaným ornamentem zdobený dle odhadu odborníků patří do stol. IX.. - XVI. př. Kr. a druhý, větší, vypuklinami okrášlený do V. - IX. stol. př. Kr.
Náramky  nalezeny  na  poli  při kopání  bramborů  a  patří  kultuře bronzové, t. zv. lužické,
vyznačující se též popelnicovými hroby.
Větším sídlištěm z té  doby byla  prastará osada u  Třebešova  (okres Rychnov n. Kn.),
kde se nalezly žárové hroby s popelnicemi  a jinými předměty. Obyvatelé tehdejší doby byli nejspíše Slované.

Hradiště v Suché:
Image Návrat na úvodní stránku Image

Na počátku historické doby osídleny byly východní Čechy Chorvaty a pak částečně i Doudleby, kteří sem převedeni byli nejspíše z jižních Čech po jejích ovládnutí Zličany.
Také  Chorvaté  opanováni byli  v  neznámé  době  Zličany,  jejichž dědici v 9. stol. stali se Slavníkovci.
Stopy  nejstaršího osídlení na katastru obce  Pěčína  jeví se v Suché, tam, kde se podnes říká »Na hradě«.

Již název chlumu a celý jeho ráz zřejmě dosvědčuje,  že zde stával kdysi hrad, o jehož původu nelze dnes nic určitého říci,
než že to nebyl hrad rytířský, ale staroslovanský.
Prof. Sedláček v II. díle Hradů, zámků a tvrzí král. Českého  na str. 94. o místě tom  praví : 
V lese Suchá u Rokytnice jest chlum řečený Hradisko,  na němž prý někdy hrad stával.
Historického o tomto hradě, který snad byl předvěkou osadou, není nic známo.
Les Suchá připomíná se teprve r. 1627. Proti tomu třeba uvésti, že les  Suchá připomíná se již r. 1365 v latinské kupní smlouvě, v níž držitelé panství lítického Jan z Lichtenburku a synovec jeho Jan prodávají zboží svá,  totiž hrad Litice s lesy okolními, Žamberka městečka půl s právem patronátním, ves Kamenici, ves Helvíkovice, ves Záchlumí, půl vsí Sopotnice
s plným právem patronátním, půl vsi Brné s jedním  člověkem poplatným,  Vaňkem rybářem v Záměli, s mlýnem pod hradem, s lesy  Lysek, Suchá, Opočen,  Mníšek, Kletná atd.,
urozenému muži Jindřichu z Lipého, posledně maršálku král. Českého.
V té době bylo tedy již hradiště zdejší pusté, lesem zarostlé. Část lesa nad  Kameničnou tvoří vyvýšeninu 553  m n. m., ostatek šíří se  mírně  skloněnou plání rozrytou  hlubokými a sráznými  koryty, vdlabanými v opukové spodině říčkou Rokytenkou, potokem Tepličkou a občasnými  bystřinami,  které se do obou  těch toků z  různých stran sbíhají.
Části lesa u Rokytenky a u potoka, který údolím Teplice řečeným protéká, vyznačuje se  značnými  srázy, 
jež  byly hradu přirozenou ochranou.
Hradiště  samo  nalézá  se  na  katastru  pěčínském  a je ohraničeno potokem a bystřinami  tekoucími pod Křenovou strání směrem severovýchodním a od lesa Ovčárek k jihovýchodu.
Svahy jsou všude příkré, jen od západu (od Pěčína) je volný přístup.

Image
Hradiště v Suché - 1936



Vlastní hrad stál na chlumu  543 m vysokém, jehož temeno je podoby oválovité, rovné, mírně k jihu skloněné.
Je asi 200 kroků dlouhé a 100 kroků široké. Boky jeho  jsou dosti  srázné.  S chlumu je pěkný pohled na podorlickou  kotlinu s pozadím kladského Schwarzem-Belgu, králického Sněžníku a Suchého vrchu.
Hospodářská část hradu nalézala se na jihovýchodní nižší,  s hradním návrším související planince. Poněvadž celé hradiště je značně rozlehlé, mohla zcela dobře poblíž hradního chlumu býti osada  nebo  tržiště.  Bohužel  nenašlo  se  zde předmětů, 
z nichž mohli bychom usuzovati  na dobu založení hradu  a tak nezbývají než dohady.
Z opevnění nezachovalo se mnoho : jen zbytek příkopu, který obloukovitě obepíná patu návrší v těch místech, kde přístup ke  hradu byl nejpohodlnější.  Příkop měl profil  tupého  klínu, což je důkazem, že hrad patřil do doby staroslovanské. Nejzachovalejší část příkopu ústí do úžlabiny pod Ovčárkem.
Před lety byly prý na kopci hradním jakési propadliny na způsob sklepení, do nichž prý pasáci polena neb kamení házeli, až to dunělo.  Při vykopávání pařezů a novém zalesňování bylo vše zarovnáno a zničeno.
V jihovýchodní části kopce byl za starší doby otevřen opukový lom, z něhož odváželi kámen na stavbu budov do nedaleké Rokytnice. Z toho vznikla pověst, že k zmíněnému účelu použito bylo kamene z hradu t. j. z hradních zdí. Ve skutečnosti byl to kámen z hradního kopce. Hrad sám vybudován nejspíše ze dřeva, bezpochyby za Slavníkovců, asi v téže době jako Litomyšl a  Kladsko. 
Slavník  byl sestřencem výbojného Radislava Zlického, jenž zcelil  panství své  do  té míry, že se prostíralo od pramene Vltavy k počátkům Labe. Předním sídlem Zličanů byl nejprve  Zlicov a Kouřim, pak Libice u vtoku Cidliny do Labe. Slavník zemřel r. 981. K roku tomu  Kosmas,  popisuje panství Slavníkovců, uvádí pomezní jejich hrady :
Proti Čechům hrad na hoře Oseku nedaleko vtoku Berounky  do Vltavy, na  polední stranu proti východním Němcům Chýnov, Doudleby a Netolice, na východ k zemi moravské hrad stojící nad  lesy  řečený  Litomyšl, na půlnoční stranu hrádek Kladsko nad řekou řečenou Nisa.
Slavníkovci starali se jistě o to, aby důležitější osady a hrady spojeny byly aspoň poněkud  schůdnými cestami, jež  by  umožňovaly  přechod obyvatelstva, vojska, kupců a podob.  z osady  do osady, z  hradu ke hradu. Krajina v poříčí obou Orlic  i  při  Trstenici (Loučné) ležící, kde již tehdy byla četná  důležitá místa  (Litomyšl,  Vraclav,  Doudleby, Kostelec,  Hradec  atd.)  potřebovala  spojení  s  Kladskem  a  Polskem. Přes  Náchod  byla  z  krajiny  Kostelecká  cesta  příliš  vzdálená, přes vysoký  hřeben  hor Orlických nebyla v té době vůbec možná.  Mohla však zcela dobře jíti  od Kostelce, Doudleb podél Zdobnice  k nynější Slatině, údolím  tamního potoka  a  po svahu Pláně k Suché, odtud k dnešnímu  Kunvaldu,  Bartošovicům  a poblíž Schwarzer-Bergu  k řece Nise a ke Kladsku. U Bartošovic  snižuje se horský hřeben ponenáhlu na 650 m a činí tak přirozený a dosti pohodlný přechod z východního cípu Čech do Kladské roviny. 
Souhlasí s tím zprávy o starém původu Kostelce  i Doudleb,  o předhistorickém  opevnění u Něm. Rybné, kde se podnes říká Hradisko, o prastarém  původu  Bartošovic, o starém jakémsi opevnění  u Zaječin nad  Kunvaldem  i na  Schwarzer~Bergu a konečně s tím dobře lze srovnati i nálezy bronzových předmětů poblíž Slatiny pří stavbě dráhy  Doudleby - Vamberk - Rokytnice a nálezy pazourkových hrotů k šípům v okolí Pěčína. Cesta jdoucí po hranicích katastru slatinsko-pěčínského poblíž hradu v Suché  sluje podnes  Královská cesta a směr  její ke Kunvaldu odůvodňuje domněnku, že je to zbytek někdejší kladsko-kostelecké stezky.
Krajina  při  Orlici  tvořila  jistě  již  za  Slavníkovců  samosprávný, ovšem řídce obydlený a většinou pralesy zarostlý celek, jehož střediskem musel býti nějaký větší, významnější hrad.

Pověsti o hradě v Suché:
Image Návrat na úvodní stránku Image

Zánik  hradu líčí pověst otištěná ve Sborníku Kunvaldském.  Zní :
Hrad v Suché patřil sličné sirotě po chudém rytíři Kunovi. 
Kuno zahynul při loupežném výpadu na mimojdoucí kupce z Rychnova.
Dcera jeho, zakládající si na své kráse, zamilovala se v Praze do královského panoše, který jí však pro její chudobu odmítl. Aby získala majetku, štvala Kuna pacholky ze svého hradu na všecky pocestné, hlavně kupce, kteří se stezkou lesem Suchá ubírali a naloupené cenné předměty a peníze ukládala na hradě do  kovaných truhel.
Loupeže trvaly tak dlouho, dokud prý Karel IV. na žaloby z okolí hrad nedal zbořiti. Kuna při tom uhořela.
Na postrach vozkům,  kteří při jízdě špatnou cestou po Suché hověli bohopustému proklínání, zaklela vyšší moc pannu
z hradu, aby po smrti  bloudila  po Suché a obtěžovala  vozky tak dlouho,  až duši  její některý z nich nevšední trpělivostí
a kladným slovem z trápení vysvobodí.
Dlouho  trvalo,  než  ustrašení  vozkové,  jimž  neviditelná  bytost v noci koně zadržovala, klíti přestali. Pak zjevovala se jim panna v sličné podobě,  v bílém  šatě a s  vlajícími zlatými vlasy. Leč osvoboditel  nepřicházel.
Jistý jinoch byl za jízdy lesem nucen  vypřáhnouti a nechati povoz přes noc v  Suché.  Když za jitra opět  zapřahal,
zjevila se  mu  krásná panna  a  usmívajíc  se  zadržela  mu  koně.  Takže  jich marně poděšený mládenec do kroku pobízel. Panna koně zadržela a smutně na mládence pohlížela.  Dobrý hoch koně  polaskal a znovu je kupředu pobízel.
Leč panna koně pevně držela a usedavě plakala, až se koně vzpínali. Zbožný vozka se pokřižoval a řka : 
Odpusť ti Bůh, duše zbloudilá,  po třetí klidně koně pobídl. Hned na to v blízkém zbořeništi jako když zahřmí, panna zmizela a na jejím místě bílá holubice vzlétala k oblakům.
Zajímavá zkazka na starou dobu uchovala se podnes o říčce Rokytence, tekoucí v sousedství Pěčína.
Potok slynul odpradávna bohatstvím pstruhů  a  podle  vyprávění  provádělo  se  odemykání  a  uzamykání Rokytenky počátkem a nakonec rybolovu již v dobách prastarých,  kdy ještě zdejší pralesy patřily komoře královské.
Ryby odesílány do Prahy pro kuchyni panovníkovu. Prastarý  zvyk  ten  obnoven  později  za pánů z Bubna  a  z  Litic. Tehdy však ulovení pstruzi neposíláni již do Prahy, ale do Vídně.


Image Návrat na úvodní stránku Image
Image