Image

Partyzánský odboj v Orlických horách.
Partyzánský odboj v podorlické obci Pěčín:


Výběr z událostí, které zaznamenal Emil Trojan v knize Tak přísahali…vydané vOftis s. r. o.
V knize je podrobně popsán Partyzánský odboj v Orlických horách v letech 1939-1945



Image Návrat na úvodní stránku Image

Bývalý politický okres Žamberk se před okupací hitlerovskými nacisty skládal ze tří soudních okresů: Žamberk,
Rokytnice v Orlických horách a Králíky.
Na Rokytnicku a Králicku žila většina obyvatelstva německé národnosti.
Na Králicku to byly kromě města Králíky hlavně obce Mladkov a Lichkov, na Rokytnicku pak obec Bartošovice.
Z nich pocházeli přední funkcionáři Henleinovců.
Oba tyto soudní okresy byly po mnichovské zradě i s malou částí Žamberského okresu připojeny k Německu.
V roce 1939
Ihned od začátku okupace Československa došlo v soudním okrese Žamberk k aktivizaci odbojové činnosti.
U českého obyvatelstva se zřetelně projevovaly snahy organizovaně zahájit boj proti okupantům
a nespoléhat na nahodilé příležitosti.
V té době však jedinou organizovanou protifašistickou silou byla Komunistická strana Československa,
která byla nucena odejít do ilegality a musela si vybudovat základy ilegální sítě.
I v nekomunistickém hnutí odporu se však postupně začaly formovat první zárodky odbojových organizací.
Začala pracovat podzemní organizace "Petiční výbor Věrni zůstaneme".
Ke konci roku 1939
Na Žambersku pracovala už také ilegální organizace "Politické ústředí"
k jejimž předním představitelům patřil kromě jiných i Karel Kalát z Rokytnice v Orlických horách.
Na začátku ledna 1940
Na Žambersku vznikla další odbojová skupina - "Obrana národa".
Protože však byli do odbojových organizací přibíráni členové neznalí konspirace a metod německých bezpečnostních orgánů, a protože bylo zhotoveno mnoho seznamů a adres osob v organizacích, odboj byl brzy prozrazen.
Na začátku roku 1940
Nastalo zatýkání. Na popraviště se dostalo téměř celé vedení domácího odboje.
V roce 1944
Podařilo se položit základy systematické odbojové činnosti v žamberském okrese vytvořením samostatného praporu ZE.
Po setkání poručíka Josefa Hýbla, pobočníka velitele skupiny CH pplk. Gakše,
se štábním kapitánem Františkem Markalousem, byl vytvořen solidní základ činnosti.
23. března 1944
Škpt. František Markalous, který pracoval na Okresním úřadu v Žamberku, byl jmenován do funkce velitele samostatného praporu III/4Z (soudní okres Žamberk) odbojové skupiny CH.
Podepsal přísahu prezidentu a Čsl. republice a složil slib do rukou velitele skupiny CH podplukovníka pěchoty Gakše.
Obdržel krycí jméno "Markrabí" a určovací dekret, organizační instrukce, tabulky a zpravodajské informace,
které měly být prvním podkladem další práce.
Okamžitě po svém jmenování začal s organizací praporu. Zařadil známé důstojníky, rotmistry a poddůstojníky na příslušná velitelská místa. Ty, kterým bylo možno důvěřovat neprodleně zapojil. Jednalo se hlavně o práci zpravodajskou.
Mnohé zprávy bylo nutné prověřovat.
Markalousovými nejbližšími spolupracovníky se stali npor. Josef Kowalský, por. Josef Vanický a npor. Janderka.
Politickou složku tvořili Josef Jandík, Otta Pospíšil, B. Krčmář a Josef Charfreitag.
Tento výbor měl v mnoha obcích své důvěrníky. Spojkou k veliteli skupiny byl Bohumil Keprta z Kunvaldu,
v té době přidělený Okresnímu výboru v Rychnově nad Kněžnou,
který zprávy a hlášení od škpt. Markalouse předával por. Hýblovi.
24. dubna 1944
Byl vytvořen druhý prapor skupiny.
1. května 1944
Vytvořen další prapor.
Současně byl vydán šifrový klíč pro obce celého úseku CH. Na základě vydaných směrnic bylo veliteli skupiny každý týden odesíláno hlášení o železničních přesunech, o kterých podrobné referáty posílal železničář M. Krejsa z Kyšperka.
Každých 14 dnů bylo odesíláno hlášení o politické, vojenské a hospodářské situaci, jednou měsíčně bylo odesíláno hlášení
o všeobecné situaci. Některé tyto zprávy byly vzaty do relace odesílané vysílačkou do Londýna.
V téže době byly v prostoru praporu hledány dvě vhodné shozné plochy pro pozdější shoz zbraní z letadel.
14. července 1944

Velitel skupiny nařídil z důvodů utajení omezení činnosti, vzájemných kontaktů a náboru nových členů.
Zároveň měla být zesílena práce zpravodajská.
30. července 1944
Velitel skupiny nařídil svým rozkazem zjistit počty bojeschopných mužů v jednotlivých obcích.
Dále požadoval ověření druhů železničních transportů, umístění protiletecké obrany,
stavbu nových německých pancéřových jednotek na území ČSR a jiné zprávy.
Na uvedený rozkaz velitele zjistit počty bojeschopných mužů byl vydán příkaz všem důvěrníkům v okrese a zanedlouho již byly známé počty bývalých vojáků. Celkový počet činil 2750 mužů. Na zprávách o německých vojenských transportech pracoval Miroslav Krejsa na kyšperském nádraží a jeho zprávy spolu s jinými byly odesílány k veliteli skupiny a k vysílačce. 15. září 1944
Vydal škpt. R Markalous společně s Josefem Jandíkem "Přípravný rozkaz" adresovaný všem důvěrníkům v okrese,
kterým bylo nařízeno vedení evidence bývalých vojáků a schopných dobrovolníků, evidence motorových vozidel, evidence německých příslušníků, českých zrádců a kolaborantů a jejich zajištění v určeném okamžiku. Již v tomto Přípravném rozkaze bylo pamatováno na zajištění německého majetku, usměrnění činnosti a zabránění případnému tříštění sil. Bylo také zdůrazněno zachování utajení veškeré činnosti. Byl to první písemný rozkaz, který byl již podepsán krycími jmény "Plavec" (Josef Jandík) a "Markrabí" (škpt. František Markalous). Před rozmnožením tohoto Přípravného rozkazu byla svolána vojenská skupina k prodebatování jednotlivých článků a k rozpravě o jejich uskutečnění.
12. září 1944
Konala se schůzka u Jana Krahulce v osadě Polsko u Žamberka.
Poprvé se sešli a poznali npor. Kowalski, npor. Janderka, por. Vanický, Vladimír Honskus, Josef Strnad a Jan Krahulec.
Po této pracovní schůzce byl projednaný Přípravný rozkaz rozmnožen na Městském úřadě a následně rozeslán všem důvěrníkům.
18. září 1944
Velitel skupiny nařídil ustanovení dvou pobočníků u velitelství praporu, dále ještě jmenování důstojníků hospodářských, zbrojních a spojovacích. Protože škpt. Fr. Markalous neměl ve svém blízkém okruhu naprosto spolehlivé,
pro danou funkci vhodné důstojníky, vykonával všechny tyto funkce sám.
O všech těchto krocích a záměrech informoval svého zástupce npor. Kowalského.
Začátkem října 1944

Byla prozrazena činnost organizace v Hradci Králové, mnoho jejích členů bylo zatčeno a gen. Bláha musel uprchnout.
Jen šťastnou náhodou se podařil útěk obsluze tajné vysílačky, která byla narychlo přemístěna do hájovny v Tutlekách u Rychnova.
Radiotelegrafisté skupiny Barium i s radiostanict byli předáni z důvodu bezpečnosti škpt. F. Markalousovi do Žamberka, který zajistil úkryt a umožnil pokračování vysílání relací do Londýna.
6. října 1944
Do Žamberka přišel velitel paravýsadku Barium škpt. Josef Šandera - "Velký Josef" s vysílačkou.
Po třech či čtyřech týdnech dostavil se i druhý člen obsluhy čet. asp. Josef Žižka - "Malý Josef".
Po vzájemném seznámení se škpt. Markalousem pak všichni tři udržovali stálý styk.
10. října 1944
Do Rychnova nad Kněžnou přijelo gestapo. Pplk. Rudolf Gakš, velitel skupiny CH, byl na poslední chvíli varován manželkou, která viděla, jak gestapo obkličuje dům. Uprchnout musel nejen pplk. Rudolf Gakš,
ale i jeho pobočník por. Josef Hýbl, další důstojník Kolec a několik osob z civilních kruhů.
Pplk. Gakš našel svůj první úkryt v obci Pěčín, kde jej ubytoval důvěrník finanční stráže Karel Kalát a vyzbrojil ho pistolí.
Z Pěčína Gakš odešel na pár dní do mlýna Ferdinanda Lauterbacha v osadě Polsko u Žamberka.
Odtud přešel do Kunvaldu, kde od listopadu do prosince byl ubytován ve škole u ředitele školy Vencla.
Od 1. prosince 1944 do 29. dubna 1945 byl u pana Nepokoje, truhláře v Jablonném nad Orlicí.
Od 2. května 1945 byl ubytován u starosty obce Doudleby.
Por. Josef Hýbl byl ubytoval nejdříve u Ferdinanda Lauterbacha a od 1. prosince 1944 do 5. května 1945 u J. Jelínka, obchodníka v Jablonném.
V celém rychnovském politickém okrese se v této době vystupňovala činnost podzemního hnutí.
Po příchodu členů paravýsadku Barium byla i žamberská podzemní organizace na vynikající úrovni.
Díky Markalousově aktivitě byl vytvořen na Žambersku silný bojový útvar, zasahující do všech obcí.
Před vánocemi 1944
Škpt. Markalous nařídil přemístění obou "Josefů" se stanicí do obce Kameničné, kde byl u Adolfa Holubáře vyhledán již dříve záložní úkryt, který byl již oběma znám. O tomto úkrytu věděl pouze ředitel Pospíšil a inspektor Jandík,
předseda Okresního úřadu. Oba Josefové uposlechli a v noci se přemístili do Kameničné.
Na vánoční svátky
Byli "Josefové" na návštěvě u Žabků a po této návštěvě se vrátili z Kameničné zpět do Polska.
Odtud ještě vyslal Šandera několik zpráv jakož i požadavek o shození jedné záložní stanice v prostoru Žamberk,
kterou měli upotřebit u Prahy. Tento shoz se však již neuskutečnil.
Zradou škpt. Vítězslava Lepaříka, kterého mělo gestapo už v rukou, byl úkryt "Josefů" prozrazen.
16. ledna 1945
Došlo k zatčení skupiny BARIUM i manželů Žabkových. Zatýkání byl přítomen Lepařík,
který byl přiveden na místo v poutech a bylo mu gestapem nařízeno vyzvat oba "Josefy" aby se vzdali.
Velký Josef (Šandera) se při zatýkání střelil do spánku a zůstal ležet na podlaze v tratolišti krve. Na příkaz gestapa byl odvezen panem Krahulcem k dr. Suchomelovi. I Malý Josef (Žižka) se chtěl zastřelit. Nechal se ale uprosit mladým Žabkou, aby se nestřílel. Devatenáctiletému Laďovi Žabkovi se pak podařilo uprchnout. Utekl zadním východem do lesa, dále do Houkova k Dvořákovým, kde si půjčil lyže a dostal chléb. Oklikou pak odjel k příbuzným do Pěčína.
(Poznámka autora webu: Ladislav Žabka se v Pěčíně schovával u svého strýce pana Dytrta.
Protože Dytrtovi ale zároveň již také ukrývali i svého syna Miloše, který uprchl z nucených prací, byl na noc střídavě odváděn do domů Oldřicha Jedličky a Františka Cinfelda.)
Polovina gestapáků odešla do města zatknout škpt. Markalouse.
Ten však byl o přítomnosti gestapa u Žabků informován prokuristou městské spořitelny panem Bedřichem Hájkem,
který bydlel v bezprostřední blízkosti Žabkových. Po jeho sdělení Markalous opustil ihned Městský úřad.
Odebral se k řediteli městského úřadu JUC Ottovi Pospíšilovi, který s ním spolupracoval v odboji. Toho uvědomil o situaci, odevzdal mu dopis, který měl být odevzdán vysílačce a obálku s potravinovými lístky. Pak ještě na rohu radnice sledoval činnost gestapáků. Když ho šli zatknout na úřad vsedl na kolo, odjel domů zpravit svou manželku a těsně před příchodem gestapa do jeho bytu odjel a ukryl se do večera v domě pana Charfreitaga v Žamberku. Večer odjel do Pěčína.
Ostatní jeho spolupracovníci zůstali na svých místech a pokračovali dále ve své dosavadní činnosti.
V trvalém kontaktu s nimi zůstal prostřednictvím Jiřího Divíška, Karla Jedličky a Karla Kaláta z Pěčína.
(Poznámka autora webu: škpt. Markalous se v Pěčíně schovával tři a půl měsíce. Nejdříve byl dočasně ubytován
Na Hradčanech v domě Josefa Hermana. Když Němci začali prohledávat obec, převedl Jiří Divíšek Markalouse na samotu V Dole do domu svého švagra Karla Jedličky. Tam pak už Markalous zůstal až do 23. dubna 1945.)
V lednu 1945
V žamberském okrese bylo v činnosti již 120 osob, v každé obci byl důvěrník nebo informátor, kteří získávají ke spolupráci v odboji další osoby.
5. února 1945
Velitel skupiny vydal rozkaz číslo 1. Požadoval v něm zřízení zvláštních přepadových oddílů ve všech obcích.
Tyto oddíly měly být vojensky organizovány, vyzbrojeny a měly za úkol útočnou i obrannou činnost,
zabezpečení majetku a listinného materiálu, ochranu průmyslových objektů, destrukční práce apod.
Zároveň v něm požadoval vytvoření Národních a Okresního výborů.
21. února 1945
Velitel skupiny vydal rozkaz číslo 2, který se výhradně týkal tvoření zvláštních oddílů, jejich organizace, výzbroje a úkolů.
3. března 1945
Velitel skupiny vydal rozkazem číslo 3 pokyny pro Národní výbory a vybízel je k urychlenému zakládání zvláštních oddílů. Požadoval aby veškeré obyvatelstvo bylo informováno o činnosti v případě, že by byla nařízena evakuace. Dále nařizoval odstranění silničních zábran, jakmile to budou okolnosti vyžadovat, nabádal k získávání zbraní především od německých příslušníků. Rovněž upozorňoval, že se blíží doba, kdy bude dán rozkaz k zahájení akcí proti Němcům.
Škpt. Markalous provedl vzápětí všechny příkazy velitele skupiny a zajisti připravu na útok i obranu.
Byly vytvořeny místní zvláštní oddíly.
Zvláštní oddíl v obci Pěčín byl složen z těchto občanů:
Důvěrníkem obce byl Jiří Divíšek. Vojenským referentem Karel Kalát.
Členy zvláštního oddílu byli:

Karel Jedlička

Josef Herman

Jindřich Beran

Václav Brkl

František Cinfeld

Ladislav Dytrt

Jaroslav Ludvík

Oldřich Jedlička

Jaroslav Stejskal

Na severním křídle byl žamberský prapor ZE ve spojení se sousedním praporem ER Rychnov nad Kněžnou.
Na jihu však chybělo spojení s Ústím nad Orlicí.
27. dubna 1945
Škpt. František Markalous uvědomil všechny vojenské velitele v obcích svého úseku o jejich určení a přidělil jim krycí značky. Zajistil informace o koncentračních stanovištích, vyhlášce k nástupu branné povinnosti a nabádal k přípravě zbraní, střeliva, trhavin a jiného pracovního materiálu.
Ke konci března 1945
Velitel skupiny vydal rozkaz číslo 4, v kterém informoval o vyhlášení branné povinnosti pro všechny prapory skupiny. S tímto rozkazem vydal vzor rukávové pásky pro označení příslušníků čs. vojska pro případ zahájení akcí proti Německé říši.
29. března 1945
Velitel skupiny upozornil na zprávu o tvoření německých partyzánských skupin (později Wehrwolf) v sudetské oblasti.
Žádal o pátrání v tomto směru a nařídil potřebné protiopatření.
Škpt. František Markalous, vydal rozkaz zvláštním oddílům poblíž hranic (Pěčín, Kunvald, Klášterec nad Orlicí,
Jablonné nad Orlicí) k pátrání po německých partyzánských skupinách, jejich výcviku a skladech zbraní.
9. dubna 1945
Velitel skupiny sdělil rozkazem č. 7 co je třeba ještě v oblasti zařídit a co je již vykonáno.
V této době již začínají první sabotážní akce v oblasti praporu (ničení kolejnic, telefonních a telegrafních linek a pod).
Velitel skupiny požadoval, aby byl o všech těchto akcích informován.
Zároveň upozornil na kolaborantskou činnost žamberského inspektora kriminální policie Štěpánka.
12. dubna 1945 Velitel skupiny vydal rozkaz číslo 8, v němž urgoval urychlení postavení zvláštních oddílů.
V úseku škpt. Markalouse byly již v této době vytvořeny (až na 4 obce) přepadové oddíly ve zbývajících obcích okresu.
16. dubna 1945
Byl jmenován por. Hýbl velitelem soustředění zvláštních oddílů z obcí Jablonné nad Orlicí, Mistrovice, Sobkovice
a Verměřovice s úkolem pátrat po německých záškodnických oddílech a jejich skladech. Tentýž úkol byl vydán pro velitele zvláštních soustředěných oddílů v Kunvaldě, Kunačicích, Bubnově a Pěčíně. Důrazně požadoval odstranění nepřátel
z vlastních řad.
Byly vydány příkazy k sabotážním akcím na tratích a telefonních linkách a k pohotovosti oddílů, které byly frontě nejblíže.
Velitel skupiny vydal směrnici, ve které rozdělil činnost na:
a/ předrevoluční - získávání zbraní a jejich rozdělení, vyčištění bojového prostoru od nespolehlivých a zrádných živlů z českých řad
b/ revoluční - zabránění odvlečení dobytka a jiného národního majetku v případě evakuace, provádění sabotáží a zahájení aktivního odporu proti německým okupantům, jakmile se vyskytnou podmínky pro zásah, zvednout povstání proti nepříteli.
Kromě toho vydal přesné pokyny o zpravodajské službě, která byla důležitá k získávání zpráv nejen o nepříteli a jeho činnosti, ale i o činech kolaborantů, vlastních lidí a jednotek, o Rudé armádě, o činnosti partyzánů apod.
20. dubna 1945
Škpt. Markalous vydal příkazy pro přípravu na shoz zbraní v úseku praporu.
Jako shozná plocha č. 1. byl určen úsek mezi Polskem u Žamberka a lesem Hůrkou. Jako shozná plocha č. 2. bylo určeno místo mezi kláštereckou silnicí a silnicí z Líšnice do Pastvin.
Byly též určeny zvláštní oddíly, které měly být na shoz zbraní připraveny. Každé z těchto skupin byl vydán přesný plán jejího stanoviště, spojení, střežení prostoru apod. Téhož dne současně vydal všem velitelům zvláštních oddílů a místním vojenským referentům rozkaz, který obsahoval proklamaci, v níž bylo nabádáno ke statečnosti v boji proti germánským vetřelcům, žádal jména zapojených důstojníků, zdůrazňoval zachování mlčenlivosti a utajení, nabádal členy k získávání zbraní a dával pokyny pro činnost v případě nařízení evakuace Němců, provádění sabotážních akcí a nabádal též k činnosti zpravodajské.
Odbojová práce se více a více zintenzivňovala. Vojenští referenti prováděli nábor dalších členů zvláštních oddílů.
Insp. Jandík zaslal hlášení počtů jednotlivých obcí. Postaveno bylo již 113 zvláštních oddílů se 680 členy.
V té době již nebylo okrsku, kde by nebyl vypracován mobilizační plán. Měla ho každá obec, zvláště v nejvýchodnější části oblasti, kde byly tyto plány zvláště pečlivě vypracovány pod dohledem por. Hýbla.
23. dubna 1945
Protože se odbojová činnost v poslední době podstatně zintenzívnila, potřeboval být škpt. Markalous v centru dění.
Proto po třech a půl měsících opustil své původní velitelské stanoviště v Pěčíně a přemístil se společně se svými spolupracovníky Karlem Kalátem, Jiřím Divíškem a Karlem Jedličkou na nové velitelské stanoviště do Žamberka.
Pozdě večer přijeli k Josefu Charfreitagovi (krycím jménem Ferda), který je přijal pod svou ochranu.
Škpt. Markalous vyrozuměl Dr. Kumpošta ze Žamberka, že je ustaven praporním lékařem a vyzval ho,
aby připravil vše potřebné pro chod zdravotní služby u praporu.
26. dubna 1945
Velitel skupiny pplk. Gakš vydal rozkaz číslo 9, v němž nařizoval zahájení akcí proti německým vetřelcům všemi možnými prostředky.
28. dubna 1945
Škpt. Markalous vydal rozkaz všem četnickým stanicím okresu Žamberk, ve kterém nařídil zastavit veškeré činnosti, které směřují proti českému obyvatelstvu stíhaným gestapem či jinými nepřátelskými úřady. Současně nařídil seznámit veřejnost se všemi nařízeními německých okupantů mající vojenský, nebo všeobecný význam (prohlídky obcí, kontroly na komunikacích, evakuační příkazy apod. ), aby bylo možno proti nim ihned zahájit potřebná protiopatření. Za provedení těchto příkazů učinil velitele stanic osobně zodpovědnými s pohrůžkou, že bude provedena odveta tam, kde jich nebylo poslechnuto. Současně rozkazem z téhož dne nařídil velitelům zvláštních oddílů odstranit české zrádce, kteří jsou schopni ještě v posledních chvílích spolupracovat s Němci a zrazovat české lidi. Též nařídil zabránit evakuaci a odvlečení českého majetku Němci, navázat styk se spolehlivými četníky za účelem získávání zpráv a sledování činnosti četnických stanic vzhledem k výše uvedenému rozkazu. Velitelům zvláštních oddílů v Žamberku, Kyšperku, Helvíkovicích, Jablonném nad Orlicí, Verměřovicích a v Pěčíně vydal rozkazy k provedení těchto akcí:
- v noci ze dne 2. na 3. května přerušit telefonní linky v úsecích Jablonné - Těchonín, Jablonné - Verměřovice,
Kyšperk - Ústí, Kyšperk - Žamberk, Žamberk - Bohousová a Slatina - Rokytnice.
- při této příležitosti provést vyhození tratí v úsecích Kyšperk - Žamberk a Žamberk - Bohousová.
- dále byl pověřen zvláštní oddíl v Klášterci nad Orlicí, aby téže noci byly shozeny zábrany na silnici Nekoř - Pastviny,
aby tato silnice byla uvolněna pro případné příčné pohyby vlastních jednotek.
30. dubna 1945
Škpt. Markalous vydal rozkaz pro případné vyhlášení kapitulace Německa. Téhož dne navázal prostřednictvím Charfreitágova syna Břetislava spojení s velitelem part. oddílu Žamberk Josefem Kalbusem, který se svým oddílem se dal plně do jeho služeb. Dostal ihned příkaz dne 1. května 1945 v 11 hod.
přerušit přímé vojenské linky v úseku Helvíkovice - Německá Rybná a linku na trati Žamberk - Bohousová.
1. května 1945
měly organizované odbojové síly na 700 členů.
Velitel skupiny sdělil rozkazem číslo 10, že již není možno počítat s dodávkou zbraní od zahraničních armád.
Potřebné zbraně je nutné získat z vlastních zdrojů, především přepady skupin německých vojáků.
V noci ve 23 hodin
Na rozkaz škpt. Markalouse byl vyhozen do vzduchu traťový úsek u dvora Popluží.
2. května 1945
byla mimo nařízené akce přepadových skupin provedena po souhlasu škpt. Markalouse ještě akce Kónig - Pávek,
kdy byly učiněny nepojízdnými 3 automobily německých četníků.
V důsledku tohoto poškození nemohli četníci druhý den odjet na důležité jednání do Hradce Králové.
2. května 1945
byl odstraněn největší zrádce, udavač a německý spolupracovník v Žamberku, majitel účetní kanceláře Holc.
Jeho peníze byly i s protokolem odevzdány na Městský úřad.
2. května 1945
byla v kasárnách německé posádky v Žamberku, která se skládala z více jak 300 po zuby ozbrojených mužů,
vyhlášená pohotovost. Ven do města vycházely pouze hlídky o devíti mužích.
Spojení kasáren s Prahou a s Pardubicemi bylo přerušeno.
V noci z 2. na 3. května 1945
se v okolí Žamberka začaly ozývat výbuchy. Partyzáni plnili rozkazy z konce dubna, kdy bylo nařízeno ničení telefonních linek. Bylo přerušeno spojení na linkách poštovní správy, hlavně přímé linky z kasáren do Pardubic, do Prahy a na velitelství armády ve Velichovkách. Jediné fungující spojení bylo do Kyšperka. Na dvou místech byla vyhozena trať Žamberk - Bohousová. Také byly postaveny 2 silniční zábrany v Nekoři a částečně i zábrana na státní silnici u Šedivce,
aby byl Němcům zabráněn volný pohyb po hlavní komunikační tepně.
5. května 1945
v revolučních dnech se škpt. Markalous aktivně zúčastnil odzbrojování Němců a udržení klidu v Žamberku.
Se zástupci německé posádky ve městě sjednal příměří s určitými zárukami z obou stran a klid zbraní,
který platil pro celý okres Žamberk mezi jednotkami německé armády a jednotkami partyzánů.
Škpt. Markalous upozornil, aby velitelé skupin prověřovali přijímání tzv. "opatrníků" do partyzánských skupin na konci války. 8. května 1945
v předvečer osvobození se však přesto ještě mnohokrát stalo, že do skupin byli přijímáni noví členové. Tito "partyzáni"
pak v případě uznání odbojové činnosti neoprávněně využívali výhod odbojových pracovníků po mnoho dalších let.


Image Návrat na úvodní stránku Image
Image