Image

VZDĚLÁVÁNÍ A CÍRKEV
kostel a fara, farní kronika


Výběr ze zajímavostí, zachycených obecním kronikářem panem učitelem Krčmářem
v jeho vlastivědném popisu pod názvem
Obec Pěčín v Orlických horách


Počátek
a vývoj školy

Škola dnešní

Kostel

Kostel nynější

Náboženské poměry po válce třicetileté

Fara a kostnice

Zvony

Farní kronika



První kostel:
Image Návrat na úvodní stránku Image

Kostel náš  vystavěn byl  nejspíše jíž na počátku  14. stol.,
v době, kdy pánem zdejším byl Hroznata, kanovník Pražský (okolo r. 1310).
Zbudován byl ze dřeva na skalnatém  ostrohu uprostřed vsi na vykáceném  místě v lese. 
Při prácí  použilo  se prý pouze seker. Zvonice, rovněž dřevěná, postavena zvlášť.

Právo  dosazovati kněze  (právo podací kostelního)  náleželo  pánům Rychnovským,  kteří spravovali též horské dědiny.  Jetřich  z Rychnova (1391-1400)  byl  pánem podací  kostelního  v Rychnově  a  fary Rokytnické a 13. července 1400  podával nového faráře ke  kostelu Rokytnickému.  Brzo  na to  zemřel  a zanechal  nedospělého  syny Jana,  Jetřicha
a Hynka. Nad nimi a nad panstvím Rychnovským měl poručnictví Boček z Kunštátu a z Poděbrad, tehdejší držitel panství Litického a Rychemberského. Ten r. 1408 podával nového faráře ke kostelu v Pěčíně.

Fara pěčínská patřila kolem r. 1350 k děkanátu kosteleckému
zároveň se Slatinou, Rokytnicí i jinými okolními dřevěnými církvemi (chrámy).
Když  bratří  Rychnovští  dospěli,  byl  pánem  podací  kostelního  v Pěčíně Hynek,
který seděl na vesnicích horských (tedy na hradě Pěčíně).
Byl věrným stoupencem Jana Žižky a strany Táborské a měl skrze to četné potíže se Zikmundem.

Kostel nynější:
Image Návrat na úvodní stránku Image

Katolický dřevěný kostelík na návrší během neklidné doby 1420 - 1620
prodělával asi mnohé změny a byl svědkem vášní všech tehdejších stran : husitské, kališnické, českobratrské í katolické.
Byl jistě nejednou opravován i přestavován. Konečně byl zbořen a vystavěn kostel nynější.

Image
Škola a kostel s farou - 1936

Image
Škola a kostel v dnešní podobě



Úvodní poznámka autora stránky:
Nový pěčínský kostel byl postaven na náklady Antonína Víta, hraběte z Bubna a Litic.
Stavbu prováděl za podivných okolností v letech 1727 až 1729 stavitel Jan Kumpera z Hradce Králové.
Při tom došlo pravděpodobně k manipulaci s finančními prostředky určenými na stavbu kostela.
Slavnostního otevření kostela se zúčastnil administrátor panství hrabě Jan Václav z Bubna a z Litic,
který zastupoval nezletilého hraběte Antonína Víta.
Přitom veřejně obvinil pěčínského rychtáře, že se nechal podplatit od stavitele Jana Kumpery za to,
že bude mlčky souhlasil s krácením nákladů na stavbu kostela.
Dokladem toho je pravděpodobně i skutečnost, že v následujících letech 1730-1738 byla nákladem hraběte Antonína Víta uskutečněna další, mnohem větší stavba kostela na území jeho panství.
Stavbu velkého nového chrámu sv. Václava v Žamberku už neprováděl stavitel Jan Kumpera.
Jeho tvůrcem byl daleko věrohodnější architekt a stavitel Theodor Donát Morazzi,
bohatý chrudimský měšťan, cechmistr cechu zednicko-kamenického
a žák významného stavitele českého baroka Jana Blažeje Santiniho.
* * * * konec poznámky * * * * *

Se stavbou započalo  se  r.  1727,  dokončena  byla r. 1729. 
Nad  hlavním vchodem kostelním upevněn byl hraběcí bubnovský znak v pískovci tesaný,
podobný  znaku  na  Marianské  soše pod farou.  Náklad  na stavbu činil 3184 zl. 2 kr.

. Když hrabě Jan Václav z Bubna a z Litic, který byl v té době administrátorem panství za nezletilého hraběte Antonína,
přijel do Pěčína, aby hotovou stavbu shlédl, plakal prý, poněvadž kostel menší vystavěn byl, než plán ukazoval. 
Musila proto býti vpředu ještě věž  se zvonicí přistavěna.
Hrabě přijal tehdejšího rychtáře velmi nemilostivě, dokonce prý před ním i naplivl.
Pří závěrečné hostině, kdy se připíjelo na zdraví  různým  o  stavbu zasloužilým  osobám,  zněl devátý  přípitek  takto :
„Na zdraví  lenivého pěčínského rychtáře,  jehož vinou kostel o mnoho menší jest !“
a všichni přítomní mrštili sklenicemi o zem, až se rozbily. Vyšlo najevo, že rychtář byl stavitelem podplacen.

. Kostel pěčínský slohově nevyniká.  Hlavní věž je 30 m  vysoká, v předu dřevěnou předsíňkou  opatřená.
Oltářní obraz  Narození sv. Jana Křtitele maloval kyšperský malíř Umlauf.
Nové varhany postaveny r. 1907, oltář 1908.

Náboženské poměry po válce třicetileté:
Image Návrat na úvodní stránku Image

Po válce třicetileté stal se kostel zdejší pro nedostatek duchovních filiálkou kostela žamberského právě tak,
jako kostel slatinský a německorybenský. Kostelní kniha žamberská má zaznamenáno, jak se kostelní služba má vykonávati.  Žamberský  farář měl držeti jednoho kaplana pro ranní služby  Boží  a druhého pro tři filiální  kostely. 
V kostele žamberském konaly se každé neděle a ve svátek ranní a velké služby Boží,
ve filiálkách každou  třetí nedělí neb svátek. 
Byla-li v některé  přifařené obci pouť, odbývány v Žamberku jen ranní služby a velká mše v tom místě.
Mše ve filiálkách střídaly se v tomto pořadí : Pěčín, Slatina, Něm. Rybná.
Za vykonávání bohoslužeb užívali  žamberští faráři  kostelních pozemků ve jmenovaných obcích.
V Pěčíně rozložena jsou zádušní pole v širokém  páse od kostela přes Homoli až na hranice katastru u Rokytnice. 
Poněvadž byla v užívání žamberské fary přes sto let, činili si na ně žamberští faráři právo i tehdy,
kdy jíž bohoslužby zde nevykonávali.
Tak  byly pozemky patřící původně  kostelu  pěčínskému zcizeny  a pro zdejší faru nadobro ztraceny.

Fara a kostnice:
Image Návrat na úvodní stránku Image

Fara začala se stavěti r. 1787 a byla ve dvou letech dokončena. Dne 12. února 1787 převzal P. Laurenc Stejskal jako lokalista duchovní správu ve  Slatině a kostel pěčínský  jako  filiální ke  Slatině  přidělen byl.
To trvalo  až do 29. září 1788,  kdy  se náš kostel  stal samostatnou lokálií.  V té době konal slatinský  lokalista v Pěčíně bohoslužby každou třetí neděli. Něm. Rybná doslala samostatného lokalistu jíž r. 1777.
Obec Pěčín musela se zavázati, že veškeren náklad s opravou neb se stavbou kostela i fary spojený, hraditi bude sama. Teprve za císaře Josefa II. převzala tyto povinnosti Náboženská Matice. Z tohoto fondu postavila se r. 1821 nová  zadní vížka, r. 1828  nový  dřevěný vodovod, r. 1827 hřbitovní zeď, taras u zahrádky a plot pod farou, r. 1834 zadní dřevěná část (pavlač) farní  budovy,  pobita  střecha obou věží plechem, r. 1838 kostel í fara  pokryta  taškami. 
Téhož  roku shnilé roury vodovodové novými nahrazeny a železnými kruhy spojeny.
R. 1822 žádal lokalista P. Feigel pro  nemoc a stáří o kooperátora. Stal se jím P. Václav Sedláček. Obec pořídila vlastním nákladem mladému knězi na půdě farní budovy na západní straně dřevěný pokojíček se  dvěma  okny  a  předsíňkou. 
Pokojík  zval se habitace.  Při  opravě střechy r. 1838 byla habitace vybourána.
Tašková střecha byla později nahrazena šindelovou, protože horský vítr tašky shazoval a střechu ničil.
Když obec Pěčín žádala o samostatného duchovního pastýře, zavázala se, že sama  postaví  farní  budovu.
Než byla  hotova, musel  první lokalista, P. Feigel, nějaký čas ve škole zůstávati. Farní budova  byla ze  dřeva. 
V r. 1798 byla přední část její z kamene postavena, zadní část přestavována r. 1834 (t. zv. čeledník).
K této části přibyla potom ještě komora a kuchyň, takže celá budova pozvolna z kamene přestavěna. 
Na  místě  starého sklepa  postaven  nový, který však byl spíše horší než dřívější.

Do nové farní budovy zavedla obec hned r. 1788-1789 také vodovod. Nádrž zřízena pod farou,
voda vedla se dřevěnými rourami z pramene na louce v  dolíku  pod  č. 137.,  patřícím  tehdy Ant.  Divíškovi.
Pramen  však často vysychal,  takže leckdy v létě  voda  vůbec  do fary netekla.
Proto byl později vodovod překládán. Když r. 1814 nová škola ze dřeva stavěna byla,  přeložen byl vodovod na louku  Josefa  Divíška  č. 83  (louka dnes patří  k  čís. 134),  nad farním dolem. Voda čerpala se z pramene,  který vyvěrá na horní části louky mezi poli. Sedlák nadělal však na louce odvodňovací rýhy, takže voda se ztrácela a vodovod museli opět přeložit o něco níže na farskou louku,
kde sedlák Jos. Divíšek č. 33. svůj haltýř měl. R. 1838 položeno bylo 90 rour po 2 sáhách délky.
Práce pronajata rychtáři Fr. Tobiškovi a kostelníku  Ant. Divíškovi  z č. 110. za 50 71. 
Za  hřbitovní zdí  dělil se vodovod ve dvě ramena, z nichž druhé vedlo do školy.
Kostnice stavěna r. 1767. Náklad činil 100 zl. Obnos získán prodejem zádušní kovárny č. 35.

Kostnice byla z kamene a r. 1839 v komoru pro mrtvé proměněna. Rozpočet na práci tuto obnášel 337 zl. 40 kr.

Zvony:
Image Návrat na úvodní stránku Image

Hlavní zvon, umístěný ve velké  věži,  je  velice  památný.  Je  bez letopočtu a vyniká  krásným  zvukem. 
Odborníci  řadí jej  k  nejstarším zvonům v Čechách a tvrdí, že pochází ze 13. - 14. století, z doby, 
kdy nebylo ještě zvykem letopočty na zvony vyrývati. 
Do Pěčína  přivezen byl nejspíše z některého pražského kláštera již za Hroznaty, kanovníka Pražského.
Má latinský nápis:
„Vivosvoco, mortuos plango, fulgura frango. Dominus vobiscum“ (Živé volám, mrtvé oplakávám, blesky ničím, Pán s Vámi).

Druhý menší zvon nesl český nápis provedený gotickou minuskulí: „Ve jménu Pána Jezukrista slit ab anno MCCCCLX.“ 
Byl roku 1916 zároveň se zvonkem sanctusovým zrekvírován k účelům válečným a zničen.

Starý sanctusový zvonek pocházel asi z 15. stol. Nahrazen r. 1919 zvonkem ulitým z válečné směsi. R. 1927 umístěn
ve hlavní věži nový zvon „poledník“ a v sanctusové vížce nový „umíráček“ čímž ztráta rekvisicí způsobená odčiněna.

Farní kronika:

Farní kronika založena farářem Gerstnerem r. 1841. Starou, cennou pamětní knihu odvezli v neklidných dobách
třicetileté války zároveň s ostatními  písemnými památkami  ze  Žamberska  do  pevnosti  Kladské, kde až dosud se nalézají.


Image Návrat na úvodní stránku Image
Image